CESTA ke zklidnění a za sebeláskou
I pro tebe s láskou a přáním, ať jsi šťastná (ý) ve svém těle i na mysli…
Co se stane, když se slepě honíme za ideálem krásy?
Psychické týrání sebe samých, kdy se doslova trápíme myšlenkou, že nějaká část jeho těla neodpovídá ideálu a impulzivně se snažíme tento nedostatek odstranit. Pokud jsou tyto nedokonalosti spojeny s tělesnou konstitucí a vzhledem, může onemocnění vyústit právě i v nadměrné a intenzivní cvičení, ať už se jedná o strach z jídla a přibírání (mentální anorexie a bulimie).
I v tomto případě (stejně jako u záchvatovitého přejídání) na sobě můžeme pozorovat podobné procesy jako je tomu u drogové závislosti. Podání drogy (ať už opravdu ve smyslu návykové látky, jídla, nebo cvičení) totiž způsobí uvolnění dopaminu, který je odpovědný za příjemné emoce a jakýsi pocit uspokojení. Z toho důvodu je pak závislý sám sebou nucen jejich “podávání” neustále opakovat… a to se týká i cvičení…
Jde to ruku v ruce ze strachem z jídla a přibírání, u lidí s poruchou příjmu potravy a přemýšlením nad jídlem, které nás nakonec zotročí tak – že v tom nejsme svobodní a jsme v neustálém kolotoči a stresu. Abychom mohli jíst, tak cvičíme a stále se hlídáme, přitom v tolika případech není potřeba. Vidíme se v zrcadle jako velryby s celulitidou, hodnotíme se a srovnáváme a přitom jsme v naprostém souladu s tím jací máme být… ale my se tak prostě nevnímáme.
Obecně Lidé s poruchou příjmu potravy mají větší sklon k nutkavému chování
Důvodem, proč je výskyt závislosti na fyzické aktivitě u osob s poruchou příjmu potravy o tolik vyšší, je pravděpodobně fakt, že tito lidé mají vyšší sklony k charakteristickým opakovaným vtíravým a nutkavým myšlenkám, které podněcují k činnostem.
Myšlenky týkající se nezdravého vztahu k jídlu:
“Když budu jíst, přiberu.” nebo “Pokud se chci najíst, musím pak o to víc cvičit, jinak ztloustnu.”
1) Právě nezdravý vztah k jídlu je další skutečností, která danou osobu nutí k nadměrné fyzické aktivitě a závislosti na jejím provozování. Jídlo je totiž často následována pocitem, že jídlo je něčím špatným a všechno proto musí být bezpodmínečně “vycvičeno” a “vymazáno”. Bez jídla nebudeme mít nikdy takové výsledky, jaké nám zajistí přísun kvalitní potravy, klid a rovnováha těla a mysli.
2) Nadměrná fyzická zátěž není pro náš organismus dlouhodobě přijatelná, a pokud to s ní budeme přehánět, dostaví se nepříjemné následky. Pokud totiž tělu neposkytneme čas potřebný k regeneraci a zotavení, jednoduše už pak nebude schopno dále plnit naše požadavky.
Dlouhodobé přepínání sil pak často vede k mnoha negativním dopadům na naše tělo i mysl: nebude nás daný sport a pohyb celkově bavit, snížení funkce imunitního systému, ovlivnění hladin hormonů, vyšší mírou stresu, snížením sportovní výkonnosti, nadměrnou únavou nebo změnami nálad. Z pohybu se pak stává povinnost nebo nutné zlo. Místo toho, aby nás cvičení nabíjelo pozitivní náladou a energií, onu radost ze života nám pak většinou naopak bere. Protože musíme… Důležitou roli zde hraje také nezdravý vztah k jídlu, které považujeme za něco špatného, co musí být z těla “vycvičeno”.
Touha po falešné dokonalosti a vysportovaném těle..
Kdo kdy nechtěl vypadat jako všechny ty dokonalé ženy i muži, které denně vidíme na sociálních sítí? Mít jejich tělo, možná i jejich život. Protože ten přece musí být skvělý, vždyť ho tak prezentují a vypadá to téměř snově! Ale právě tady se může, z velké části objevit klam a faleš
Oni ho tak prezentují. Ukazují, jen, malé procento jejich opravdového života. Neukáží realitu. Tu krutou dietu, která stojí za jejich formou, ty deprese, ty oběti, ty problémy, co musí denně snášet jako každý z nás. Už neukazují, že jsou vlastně nuceni být mimo běžný sociální život. Že nemohou jít jen tak do restaurace nebo na vínko s přáteli. Ve víně jsou totiž kalorie navíc. A co když dostanou více rýže, než se kterými počítali a které si mohou dovolit? Nebo oleje? Neexistuje. Nechtějí přiznat ostatním a možná ani sobě, že se stali otroky. Otroky jídla a režimu – je fajn si toto uvědomit.
Nejdůležitější je mít v životě radosti a dovolit si. Jíst a cvičit s radostí, milovat sebe takový jací jsme, dopřát si… dát si s dětmi zmrzlinu, pizzu, cokoliv – je třeba si dělat i takové výjimky… nepřibereme po nich, naopak tělo i mysl budou klidné a to, že si v hlavě dovolíme právě tyto zdánlivé maličkosti, uděláme pro sebe obrovské věci. Nejdůležitější je opravdu klid a nepřemýšlet, nemyslet na to, že něco stále musím – neposlouchat lidi okolo sebe, komu se co líbí a jak bych to měla dělat… Naše tělo i mysl jsou chytré, pokud se naučíme jim naslouchat – budeme šťastni.