Potravinové alergie
Existuje celá řada situací, kdy imunitní systém na běžné situace reaguje přehnaným způsobem, výsledkem jsou v populaci poměrně často se vyskytující alergické stavy. Tyto se vyznačují nadměrnou nebo změněnou buněčnou imunitou. Víme, že za normálních okolností dojde k navázání protilátky na antigen za vzniku komplexu, který není biologicky aktivní (= neublíží). Alergická reakce vzniká v situaci, kdy na takový komplex imunitní systém reaguje nepřiměřeně bouřlivě. Antigen, který spouští alergickou reakci, může mít různý původ:
Pokud jde o antigen exogenního původu (= cizorodá látka), vzniká alergie. Když jde o antigen tělu vlastní, vzniká autoimunitní choroba.
Potravinové alergie jsou tedy nežádoucí reakcí na určitou potravinu nebo složku potravy, která je podmíněna imunitními reakcemi (imunita je vnímá jako cizorodé látky a reaguje tvorbou protilátek).
Příčinou potravinových alergií jsou:
– Potraviny samotné
– Skryté alergeny
– Aditiva
– Rezidua z ochranných látek, z půdy nebo z obalů potravin
– Meziprodukty, které vznikají při nesprávném uskladnění potravin podléhajících rychlé zkáze. U alergizujících součástí potravin se jedná téměř vždy o proteiny a glykoproteiny.
Alergie bývají velmi často zaměňovány s pojmem „intolerance“. Mezi nimi je podstatný rozdíl, protože intolerance jsou všechny nesnášenlivosti na potraviny, na jejichž vzniku se (na rozdíl od alergií) nepodílí žádné imunologické procesy. Intolerance na potraviny mohou vznikat i sekundárně jako následek různých onemocnění (např. poruch zažívání, nebo vstřebávání v důsledku infekčních průjmů, pankreatitid, onemocnění jater). V posledních letech se hojně poukazuje i na možnou příčinu vzniku intolerancí ze strany psychosomatických poruch.
Mezi nejčastější potravinové intolerance patří:
– laktózová intolerance – trávicí trakt neprodukuje enzym laktázu, jehož úkolem je štěpit mléčný cukr
– fruktózová intolerance – porucha metabolismu fruktózy
– phenylketonurie – nejčastější geneticky podmíněný defekt látkové výměny aminokyselin
– celiakie
Intolerance jsou spojeny s nedostatkem nebo absencí enzymu, který štěpí složku, která následně vyvolává daný problém. Nejčastější příčinou jejich vzniku jsou genetické dispozice, vznikají ale i na základě účinků některých vazoaktivních látek (histamin, tyramin, serotonin, tryptamin).
Potravinové intolerance tedy nejsou imunitním, ale metabolickým problémem.
Existuje ještě medicínou definovaný pojem pseudoalergie (zjednodušeně „přecitlivělost“), pod kterým se rozumí situace, kdy příznaky jsou stejné jako u alergií, ale bez imunitní odpovědi (tvorby protilátek). U pseudoalergií reaguje organismus na určité látky v závislosti na jejich množství, intenzita příznaků se odvíjí od náchylnosti a citlivosti organismu. Nejčastěji se jedná o reakce na konzervační látky, doplňky stravy či látky v potravinách obsažené ve vysokých koncentracích (nejrozšířenější je ale tzv. histaminová intolerance. Zajímavé je, že pseudoalergie se vyskytují mnohem častěji, než samotné alergie.
Potravinové alergie se dělí na několik typů, které se liší i rychlostí vzplanutí příznaků.
„Pravé“ potravinové alergie postihují 6–8 % kojenců, 3-5 % malých dětí a 2-4 % dospělých osob, výskyt intolerancí je ale mnohem vyšší.
Projevy u potravinových alergií jsou různé, nejčastěji se jedná:
- otok rtů, úst, jazyka, obličeje a krku
- kopřivka
- svědění
- alergická rýma
- astma
- kašel
- sípavé dýchání
- nadýmání
- křeče
- koliky a průjmu
Imunita ale může reagovat až v rozsahu anafylaxe, která je životu nebezpečná.
Typickým příznakem potravinové alergie je orální alergický syndrom (OAS). Objevuje se 5-30 minut po požití potravy, projevuje se svěděním patra, nosohltanu, otokem rtů, pupeny na sliznici, otokem hrtanu. Způsoben je nejčastěji ovocem (jablko, broskve), zeleninou (rajčata, celer), kořením či vzdušnými alergeny (pyly).
Imunitní systém může bouřlivě reagovat na jakoukoli složku ve stravě či potravinu, nejčastější příčinou potravinových alergií je ale pouze několik málo potravin, kvůli kterým před několika lety zavedla Evropská unie zákonnou povinnost pro prodejce potravin uvádět seznam nejčastějších alergenů:
A1 – obiloviny obsahující lepek
A2 – korýši
A3 – vejce
A4 – ryby
A5 – podzemnice olejná
A6 – sója
A7 – mléko
A8 – skořápkové plody (mandle, lískové ořechy, vlašské ořechy, kešu ořechy, pekanové ořechy, para ořechy, pistácie, makadamie)
A9 – celer
A10 – hořčice
A11 – sezamová semena
A12 – oxid siřičitý a siřičitany
A13 – vlčí bob (lupina)
A14 – měkkýši
Alergie v kojeneckém a dětském věku jsou nejčastěji způsobeny kravským mlékem a vaječnou bílkovinou, v 90 % případů se ale v předškolním věku ztrácí, takže tyto formy alergií se v dospělém věku vyskytují jen ojediněle.
Léčení potravinových alergií spočívá:
Ve vyloučení alergizující potraviny z jídelního lístku (tzv.eliminační dieta). Doba eliminace se pohybuje od několika měsíců až někdy i celoživotně. S těmito dietami je třeba pracovat opatrně obzvlášť u malých dětí, kde roste náročnost na zajištění všech živin nezbytných pro růst a vývoj (riziko vzniku křivice nebo anemie). Obecně platí, že alergie, které se projeví v prvních třech letech života, většinou opět brzy vymizí. Alergie, které se projevují po třetím roce, přetrvávají poměrně dlouho. V úpravě střevní mikroflóry.
Zásadní pro vznik potravinové alergie je správné fungování imunitního systému střevní sliznice – tzv. GALT (gut-associated lymphoid tissue), který brání organismus proti antigenům přicházejícím do těla s potravou (bakterie, viry, prvoci apod.). Někdy je možné úpravou stravy ve snaze optimalizovat činnost střevního biomu snížit vstřebávání alergenů střevní sliznicí a zmírnit nebo odstranit projevy alergie. Je prokázáno, že na snížení vzniku alergií v prvních dvou letech života má vliv plné kojení do 4 ‒ 6 měsíců. Zajímavý je také vztah možného vývoje alergického onemocnění s časným zaváděním příkrmů (respektive tuhé stravy). Ukazuje se, že odkladem bílkovin kravského mléka a vejce nejméně do jednoho roku věku, ryb nejméně do dvou let a ořechů do tří let se u rizikových dětí zabrání vzplanutí nových potravinových alergií.